Je dobré chodit se štěňátkem ven, dokud nemá dokončené očkování?

To je otázka snad každého novopečeného pejskaře. A asi každý by uvítal jasnou odpověď – ano, nebo ne. Jako zodpovědného majitele by mě ale při každé takové jasné odpovědi mělo rozhodně zajímat proč.

První týdny v novém domově jsou pro štěňátko klíčové a tak toto téma nelze jen tak odbýt.

Názory se mohou hodně lišit a to často dost radikálně. Ať vám říká kdo chce co chce, naprostou zodpovědnost za svého psa nesete jen a pouze vy. Doporučuji tedy studovat, ptát se a diskutovat a vytvořit si vlastní názor.

Pro inspiraci s vámi budu sdílet své úvahy a preference.

Co je to vlastně socializace?

Zjednodušeně řečeno, jde o to , že se štěně učí jak má na co reagovat. Co je bezpečné, co je zdrojem radosti, jaké jsou hranice a jaká je jeho pozice ve smečce (to si ještě pro jistotu začne ověřovat v období puberty 🙂 ). Učí se tak z vlastních zkušeností a reakcí okolí. Určitě nejde jen o to, že štěně vypustím mezi psy, nebo třeba děti o nic víc se nestarám a odškrtnu si v úkolníčku že dnes jsme byli socializovat.

Aby ze štěňátka mohl vyrůst spolehlivý, nekonfliktní a ovladatelný pes, potřebuje dobrého mentora připraveného jednat.

Jde o podporování žádoucího chování a korekci při chování nežádoucím.

Korekcí nemíním fyzické trestání, nebo velký psychický nátlak, ale usměrnění a přesměrování štěňátka k chování žádoucímu. Dobrý vztah mezi štěnětem a jeho člověkem je zásadní a prioritní. Například korekce projevů bázlivosti logicky není vynadat pejskovi že se bojí, ale ohleduplně ho s objektem seznámit, nenechat ho utíkat nebo štěkat, snažit se v něm probudit zájem o obávaný předmět a ten také podporovat.

Stejně tak, pokud si štěňátko hezky hraje a je v pohodě, nemusím ho honem chválit, odměňovat a narušovat tak přirozeně pozitivní tok událostí.

Zásadní je reagovat když štěně tápe, nebo dělá něco, co by mohlo být v budoucnu nebezpečné.

Kdy začít se socializací?

Pokud se ptám tímto způsobem, uniká mi jedna důležitá věc. Ona naše část socializace probíhá ať chceme nebo ne už od okamžiku, kdy si u chovatele bereme štěňátko do rukou a míříme s ním k našemu vozu.

První a velice důležitou část socializace měl na starosti chovatel a na něj my, jako noví majitelé přímo navazujeme. Socializaci nelze přerušit nebo odložit, ta se prostě děje a v podstatě ani nikdy nekončí.

My samozřejmě můžeme ovlivnit množství socializačních předmětů a podnětů, ale mentální vývoj štěněte prostě nezastavíme.

Mezi dvou, tří a čtyř měsíčním štěnětem je vývojově opravdu veliký rozdíl. Můžeme to přirovnat třeba ke dvou, pěti a osmiletému dítěti (Žádná přímá spojitost ve věkových kategoriích není. Tedy nejspíš. Dávám jen orientační příklad). Ano, pořád je to dítě, ale mentálně jsou zde zásadní rozdíly.

Mohu tedy malé štěně několik týdnů úplně izolovat od světa?

Pejsek se mi během jednoho roku života dostává z úplného miminka do stavu pokročilého puberťáka, někteří i rané dospělosti (Myšleno dospělost mentální. Fyzické dospělosti dosahuje většina dříve). To je ve srovnání s člověkem opravdu velký rozdíl. Pro nás je týden jen pár dní, malé štěně ale takové období prožívá mnohem intenzivněji a i když se vztah psa k okolnímu světu vyvíjí v podstatě celý život, je štěněcí věk zásadní tím, že je všechno nové a neposkvrněné, zároveň je pejsek tvárný a lehko přemluvitelný ke změně názoru a spousta instinktu v něm ještě zdaleka nedozrála, nebo se téměř neprojevuje.

Příležitost k tvarování charakteru

Pokud jsem si pořídila plemeno o kterém vím, že má určité vrozené vlohy, nebo slabiny a některé z nich by mi v budoucnu mohly způsobovat potíže, mám jedinečnou příležitost je potlačit, nebo přesměrovat k principiálně podobnému chování, které dokážu využít, nebo ovládat. Když si pořizuji lovecké plemeno a chci aby bylo něžné a nekonfliktní k ostatním druhům zvířat, musím ho s nimi seznámit už v raném věku a musím hlídat jak na na sebe vzájemně reagují. Jeho vlohy k lovení a přinášení pak mohu využít a ventilovat třeba nácvikem aportu a potřebu čichat zase využiji třeba při nosework.

To že pejsek dospěl a nikdy v životě žádnou zvěř neviděl neznamená, že ji nebude lovit. K tomu aby mi v pejskovi dozrály lovecké instinkty je vůbec nepotřebuje trénovat. Jsou to prostě instinkty 🙂 Tak na to bacha.

 Na co si štěňátko zvykne v miminkovském věku, bude v budoucnu vnímat jako běžnou součást prostředí ve kterém žije.

Co když mi veterinář doporučí nechodit se štěnětem mezi psy, dokud nebude plně očkováno?

Očkovací cyklus u štěňat končívá kolem čtvrtého měsíce věku štěňátka. Do té doby někteří veterináři doporučují nevystavovat štěňátko žádným rizikovým faktorům a já to chápu.

Kdybych byla veterinářkou a zajímala se především o zdravotní stav jedince, chtěla bych samozřejmě naprosto minimalizovat veškerá rizika nákazy.

Je důležité si uvědomit, jestli mi radí člověk, který má znalosti a zkušenosti jak se zdravotním a tělesným vývojem, tak i s vývojem a rozvojem charakteru psa, nebo jestli je daný zvěrolékař zaměřen spíše jen na tu první část.

Jestli znám zvěrolékaře, který je zároveň chovatelem, nebo třeba jen nadšeným dlouholetým pejskařem, brala bych jeho názor jako celkem dobře podložený.

Co mému štěňátku hrozí?

Seznam chorob nemám ale pokud se nepohybuji v prostředí, kde by žili divocí psi živící se odpadky, hlodavci a kteří nikdy nepoznali veterinární péči, žádné velké obavy z nákazy nemám.

Vyhýbala bych se tedy místům, kde žijí například lidé bez domova. Ne všichni mají dostatek prostředků na očkování a odčervení svých spřízněných dušiček. To co pro dospělého psa neznamená žádné velké potíže může mít u štěňátka s neúplnou imunitou fatální následky. Takové choroby jsou ale přenosné především při přímém kontaktu s nakaženým  zvířetem (může jít jen o přenašeče), nebo při hlubším „zkoumání“ jeho výměšků, což máte při běžné procházce na vodítku naprosto pod kontrolou.

Na co si dát pozor: toulaví psi a kočky, hlodavci, silně znečištěná prostředí – především malé prostory, na kterých se venčí velké množství psů, výkaly, odpadky a podobně.

Vhodné podmínky k socializaci štěňátka: To je především prostředí a jedinci, které dobře známe. Můžeme tedy brát štěňátko například k přátelům nebo rodině a jejich zvířátkům. Cestou si zároveň štěňátko zvyká na dopravu, lidi, ruchy, městský šrumec a podobně. Čím větší různorodost, tím lépe. Jeden dospělý pes k socializaci na psy určitě nestačí.

Ještě doplním, že je třeba dát si pozor na přehnanou ochranu. Jakmile budu z každého nového podnětu nervozní a budu honem brát štěňátko do náruče, můžu si tím zadělat na veliký problém. To se často projevuje především u miniaturních plemen, které je obvykle nejjednodušší vzít na ruku. Vytrhávám tím pejska z procesu poznávání a přenáším na něj svou nervozitu.

Pro jeho správný vývoj mu musím nechat prostor reagovat, zajímat se a používat k tomu vlastní vědomý pohyb.

Jasně že když vidím nějaké reálné ohrožení, tak budu své miminko chránit, neviděla bych ale nebezpečí v každém volně se pohybujícím psovi, obzvláště třeba v městském parku, kde se psi na volno pohybují běžně a jsou z pravidla dobře socializovaní. Navíc když má majitel takového pejska na očích. On ví jak na co reaguje a když uvidí něco, na co jeho pes reaguje negativně, jistě nebude s klidem sledovat, jak se k tomu přibližuje.

Takže když je majitel v poho, bude nejspíš i pes. Případně si štěňátko přidržím na místě a člověka se zeptám, jestli se mohou chlupáči seznamovat. Pokud se štěňátko bojí, pomohu mu tím, že sama navážu kontakt s cizím psem jako první, lákám ho atd. atd. O tom zase jindy.

Kdy mám jít poprvé na veterinu?

Pokud jste sami schopni posoudit, že je štěňátko ve výborné kondici a zdravé, není žádný důvod navštěvovat vetrinu dříve než v termín přeočkování. Na druhou stranu, preventivní návštěvou nikdy nic nezkazím a navíc je to perfektní příležitost k socializaci jak na prostředí, tak na kontakt se zvěrolékařem. Samozřejmě za předpokladu, že nenechám štěňátko, aby se mi očichávalo s nemocnými psy.

Můj závěr

Stručně řečeno, socializace je pro mě základ pohodového psa. Tasemnice z něj vyženu jednou tabletkou, pochroumaný charakter ale budu řešit tisíckrát složitěji. Takže s ochotou aktivně řešit různé situace a rozumným pohledem na míru nebezpečí bych neměla z vnějšího prostředí žádný strach.

Mohu mít psa rozeného pohodáře,  kterému bude stačit podnětů méně, stejně tak si ale mohu přinést průměrně citlivé štěňátko a nebo přirozeně nedůvěřivé mrně u kterého každý den a každá zkušenost hrají roli.  Trefit jackpot není samozřejmost a není to moc časté. Raději se budu víc věnovat jednoduché prevenci, než těžce a zdlouhavě řešit důsledky.

Pokud už máte štěněcí období za sebou a neproběhlo zrovna ideálně, určitě nevěšte hlavu. Pozitivní je, že pokud se budete snažit o nápravu, nasbíráte spoustu užitečných zkušeností, naučíte se lépe chápat svého psa a posílíte si vzájemný vztah 🙂

  • Nové články e-mailem

    Přihlásit se k odběru nových článků a další dávky inspirace - zajímavé články, tipy a triky jak udělat svého psa šťastným a radostně poslušným. Klikněte na tlačítko a už vám nic neuteče.

  • Kategorie
  • Nejnovější články