Proč může půlroční štěně útočit na psy a jak takovou situaci řešit

Nedávno jsem v jedné diskuzi narazila na zajímavý dotaz týkající se toho, proč může půlroční fenka německého ovčáka útočit na ostatní psy a jak takovou situaci řešit.

Dotaz zněl asi takto:
Chtěla bych se zeptat… začali jsme s naší půlroční fenkou NO chodit na cvičák, z toho důvodu, aby uměla poslouchat, ale už i proto, že machruje na ostatní psy. Ať už je malý nebo větší než ona, jde po nich tak, že to vypadá, že je chce sežrat. Když jsme byli po třetí na cvičáku, tak se vyvlekla z obojku a šla po jiné feně. Ta ji dala ,,přes hubu” a naše fenka se jí pak bála, nechtěla kolem ní ani projít. Seděla jak zařezaná a fenka od nás byla s paní cvičitelkou na půl metru. Naše fenka se ani nehnula.

Minuly týden byla hrozně hodna, poslouchala, skákali jsme přes překážky a neútočila. Dnes jsme byli znovu a šla po psovi tak, až se obojek přetrhl. A to to byl menší řetěz. Šla po něm, ale zase se vrátila. Nevíte někdo jak ji to odnaučit? Bojím se, že toho nenechá. Přitom když tohle začne dělat, že začne jít po nějakém psovi i když potkáme jiného i na procházce, dělám přesně to, co mi řekla paní cvičitelka. Necháváme ji zavřenou, protože kouše na zahradě všechno, co může. Máte někdo nějakou radu? Nebo zkušenosti?

Zde je odkaz na celou diskuzi.

Má odpověď.

Zásadní v tomto případě je, zamyslet se kde je příčina.
Osobně bych si tipla, že půjde o chybějící sociální dovednosti které mohou u fenky vzbouzet strach nebo nervozitu z kontaktu s jiným psem. Není si jistá tím, jak se má chovat a jak se ostatní budou chovat k ní. Řeší to tedy natvrdo (jiní psy se naopak mohou kontaktu vyhýbat, to je ale méně časté) a raději hned, než s tím přijde druhý pes.

Myslím si, že to má také co dočinění se silnou frustrací, plynoucí z toho, že ona v podstatě o kontakt s jinými psy stojí, ale není jí to dlouhodobě dopřáno. Určitě pro Vás nebude těžké vzpomenout si, jak probíhala socializace od doby, kdy jste si fenečku pořídili a kdy se poprvé tento problém začal projevovat.

Jsou tady v podstatě jen dvě varianty. Malé štěně potřebuje co možná nejvíce kontaktu se vším možným a hlavně se zástupci svého druhu.
1. Pokud se často setkávala a setkává s různými psy (přímý kontakt několikrát do týdne a ne jen sousedovic Alík za plotem) a toto chování se u ní vyvinulo i přes to, možná má opravdu vysoké sebevědomí a pravděpodobně i málo respektu k Vám. Tady je potřeba naučit ji respektu k Vám a toleranci k přítomnosti ostatních psů. Nestrkala bych ji hned do přímého kontaktu, ale začala s takovým odstupem, kdy ji dokážete ovlivnit = komunikuje s Vámi.

2. Pokud ale vyrostla bez dostatečného kontaktu s ostatními psy, chybí jí základy psí etikety. Nikdo ji nenaučil jak se má chovat a jaká jsou pravidla a hranice. Pes není samotářské zvíře, proto jistě také trpí zmiňovanou frustrací, která Vám to jen zhoršuje. V tomto případě je potřeba dopřát jí plně kontrolovaný přímý kontakt s jinými psy. Potřebuje zjistit že není čeho se bát, pokud bude dodržovat pravidla slušného psího chování, která ji mohou předat v základě zase jen psi.
Dejte oběma psům košík a mějte je na vodítku. Nebojte se toho že vyjede. Pro Vás je taková situace dobrá, protože ji můžete řešit. Neopouštějte situaci s tím, že Vám fenečka běsní. Vydržte do chvíle, kdy se budete moci bez problémů rozejít. Nenechte se ovládnout strachem ani hněvem.

Postupně také trénujte lhostejnost k ostatním. Z počátku bych se ale hlavně zaměřila na prolomení strachu kontaktem . Těžko po někom můžete chtít aby ignoroval něco co ho silně znervózňuje nebo děsí. To že vlítla na jinou fenu a ona Vám ji zpucovala nemusí být nutně špatná zkušenost. Kdyby po Vás vyletěl nějaký asociální puberťák asi by jste mu taky dala výchovnou lekci . Je to přirozená reakce.

Mám fenku, která je schopná i takové chování tolerovat, ale jen pro to, že ví, že to okamžitě vyřeším za ni a ona se nemá do ničeho pouštět. Váš pes k Vám musí mít zdraví respekt a důvěru. Musí vědět, že Vy jste ta kdo rozhoduje a řeší a že pokud bude následovat Vaše rozhodnutí, bude vždy v bezpečí.

Nejlepší je tohle probrat s někým osobně a v konkrétních situacích. I osobně ale můžete narazit. Jediné co Vám mohu poradit je, nehledejte mechanický návod a „zaručeně osvědčený postup“. Snažte se přemýšlet logicky, otevřeně a hlavně s empatií k Vaší fenečce. Z každé rady si můžete vzít něco. Pokud opravdu chcete Vy i Vaše rodina něco změnit, nebude to problém. Bez kolektivní spolupráce a při cvičení jen jedenkrát týdně to ale nepůjde.

Taky byste se mě rádi na něco zeptali ? Super, NAPIŠTE MI 🙂

  • Nové články e-mailem

    Přihlásit se k odběru nových článků a další dávky inspirace - zajímavé články, tipy a triky jak udělat svého psa šťastným a radostně poslušným. Klikněte na tlačítko a už vám nic neuteče.

  • Kategorie
  • Nejnovější články