Jak naučit štěně nebo dospěláka vykonávat potřebu venku

Asi nikoho nebaví chodit po bytě a uklízet loužičky a hromádky. Stejný problém mohou mít i majitelé pejsků ubytovaných v kotcích. Ani tam by se pejsek neměl vyprazdňovat. Jak tedy správně postupovat, když si přineseme štěňátko domů, nebo řešit už nastalé potíže u starších psů? O tom bude dnešní článek.

Začnu tím nejjednodušším případem a to jest,

když si pořizuji nové štěňátko.

Dopředu musím počítat s tím, že takový mrňousek, stejně jako maličké dítě, ještě není schopen se pořádně ovládat a má opravdu malou kapacitu. Poroto potřebuje venčit velice často – minimálně každé 2-3 hodiny + pokaždé když se probudí, nají se (cca 10-20 minut po krmení), napije, dohraje si… Je proto potřeba vyhradit si dostatek času na běhání ven.

Je nutné mít alespoň několik dní volna, nejen kvůli tomu, aby se štěňátko naučilo správně venčit. Správně venčit ale neznamená, že po týdnu už budu moci nechat pejska půl dne v bytě bez venčení. Jde hlavně o to, podpořit správné a přirozené návyky štěňátka, aby byly udržitelné do budoucna. Do doby, než budeme moci pejska nechat o samotě bez venčení, než se třeba vrátíme z práce. To může trvat i několik měsíců. Teprve přibližně ve čtyřech měsících štěňátko začíná lépe ovládat svěrače a může trvat ještě opravdu dlouho, než vydrží třeba celou noc bez nehody.

Hodně záleží na tom z jakého prostředí si štěňátko přineseme. Jak se mu chovatel věnoval a na jaký povrch je zvyklé se vyprazdňovat. U štěňátek z nevhodných podmínek to může být zdlouhavější a náročnější proces. Ztratila totiž přirozenou potřebu neznečišťovat si primární prostor ve kterém žijí. Bez potíží udělají loužičku do pelíšku ve kterém spí a s hromádkou se také nebudou zrovna párat.

Jaký je tedy postup? Na samotném začátku je nutná flexibilita. Nemůžeme čekat, že se štěňátko bude přizpůsobovat nám. Mnohem snazší je přizpůsobit se jeho potřebám a možnostem. Hned od začátku si nastavit pevný režim a následně ho poupravit podle potřeb štěňátka a přesně jej dodržovat.

Ve stejný čas krmit a dodržovat stejný interval venčení. Jakmile nastane vhodný čas (odzkoušíte) nebo situace (po probuzení, krmení, hře), vezměte štěňátko do náručí a šup na trávu. Pokud jde jen o to, pustit ho ze dveří před dům kde je tráva, nosit ho nemusíte. Jakmile je ale trasa delší, neste ho. Mohlo by loužičku udělat už cestou a to nechceme. Pokud by se přeci jen vyprázdnilo už cestou, rozhodně ho netrestejte, ani nijak nestresujte. Proč? To rozeberu za chvíli.

Štěňátko si rychle zvykne na druh povrchu a spojí si ho s vhodným místem k venčením. Tráva je pro ně samozřejmě nejpřirozenější a sami ji většinou ráda vyhledají.

Jak používat savé podložky

Ne každý má ale možnost, zajistit prckovi takovou péči po celý den. Od toho jsou tady štěněcí pleny (savé podložky). Nejedná se o výdobytek lenosti, ale velice praktickou věc. Pokud musíte nutně odejít na delší dobu a nemá vám štěndo kdo venčit, je to nejschůdnější možnost. Popravdě, žádnou jinou snad ani neznám :). Pořídit se dají ve většině chovatelských potřeb, případně si řekněte v lékárně o podložky používané při inkontinenci. Ty jsou často kvalitnější i levnější.

Jak pejska ale naučit chodit právě na podložku a ne na nový koberec? Koberce a koberečky bývají oblíbeným místem pro spáchání loužičky. Hromádky se zase dobře schovávají za gauč, pod postel, nebo prostě někam za roh. Taková místa si vytipujte a hojně je vyložte podložkami. Zaberte co možná největší plochu.

Jakmile se štěňátko vyčůrá na podložku, neuklízejte ji hned. No, hromádku bych tam tedy nenechávala, ale podložku na které ležela určitě ano. Je to trochu nechuťárna, ale nebojte, nebudete to muset čichat dlouho.

Abych navázala – mám tedy čerstvě použitou podložku a neuklízím ji. Nechám ji i všechny ostatní hezky tam kde jsou, dělám jako by nic a čekám. Čekám až se mi štěňátko znovu vyvenčí. Fyzicky i psychicky zdravý prcek z ideálních podmínek by měl mít přirozený pud “odkládat co už nepotřebuje” na jedno místo, tam kde to cítí. Pach je v tomto případě velice důležitý.

Bingo! A to je přesně ono. Nejspíš se půjde vyvenčit poblíž místa, kde byl minule. Nemusí to být přesně, ale, proto máme ještě spoustu podložek okolo. Když ale vidím snahu, vím že mám vyhráno.

Starou podložku mohu vyhodit a nechám zde nově použitou. Pokud se trefil na tu samou, stačí když pomocí ní napachuji nějakou novou a starou mohu vyhodit. Štěňátko si poměrně rychle spojí místo s povrchem a bude se snažit chodit na podložku. Můžeme tedy postupně začít odebírat všechny ostatní, až na místě zbude jen jedna, nebo třeba 2, záleží i na tom, jak velkého máme pejska a jak se umí trefit.

Pokud štěňátko bezpečně chodí na podložku, můžeme s ní pomalu začít manipulovat směrem kterým potřebujeme. Není třeba se bát, že mu to zůstane až do dospělosti. Jak štěňátko poroste, bude získávat schopnost ovládat se a bude se mu zároveň navyšovat kapacita. Bez potíží pak raději chvíli počká, aby se mohlo vyvenčit venku.

Pokud máme obavy, je dobré štěňátko podporovat ve venčení venku tzn. jakmile dokoná, pochválit ho , pomazlit a nabídnout mu nějakou super odměnu. Já obvykle nechválím během výkonu, ale až těsně po něm. Pro některé psy je tato situace citlivá, až choulostivá a i pochvala by je mohla nepříjemně vyrušit. Když si ji necháte do chvíle těsně po, nic tím nezkazíte a štěndo bude přesně vědět za co je chváleno.

Jak je to s tím trestáním ?

Možná štěňátko to že ho venku chválíme tak nadchnete, že tento model bude zkoušet i doma. To samozřejmě nechceme 🙂 ale může to být přirozená reakce. Abychom tedy rozlišili kde ano a kde ne, zachováme venku hlaholné chválení a doma naopak takové chování vůbec nekomentujeme. Maximálně je možné hlasově a gesty vyjádřit svůj nesouhlas a to pouze přistihneme-li prcka přímo při činu. I vteřinu po už je pozdě.

Štěňátko si spojuje reakce v současném okamžiku. Není možné mu vysvětlit, že je trestáno za něco, co udělalo v době minulé. Ono není schopné si pak sednout ke kafi a hloubat nad tím, proč ho ten člověk vlastně třepl těmi novinami a tak strašlivě křičel. No musí to být určitě moje chyba proč se choval tak náhle afektovaně, tak co jsem to vlastně dělal..? Aha!.. No tak to opravdu ne.

Jakákoliv korekce, stejně tak jako pochvala, musí přijít ve správnou chvíli, jinak psa jen mate a vytváří chaos, zmatek a nedůvěryhodnost na obou stranách.

Korekcí ale rozhodně není myšlen křik, hluboké vrčení (to mi přijde až smutně komické), nadávání, nebo nedejbože bití čímkoliv, nebo třeba vytahání za kůži (nedávno jsem četla že to je přirozený trest, že to dělají psí mámy – ne nedělají, za kůži se štěňátka jen přenáší, rozhodně s nimi jejich máma necloumá vzduchem) a dokonce v některých případech i rdoušení štěněte s čumákem v louži.

Stačí říci třeba FUJ, nebo NE, nebo třeba ROHLÍK, to je fuk, důležité je používat stále to samé slovo pro vyjádření toho, že teď je to špatně a říkat jej klidně, nepotěšeně a v tomto případě třeba lehce opovržlivě 🙂 já u toho třeba ještě kroutím hlavou. Tento model pak mohu využít i v jiných situacích, nebo třeba při výcviku, kdy se pejsek učí něco nového a nabízí mi různá gesta – já mu v klidu napovím – toto není to co chci, zkus něco jiného. Zatím to prcek ještě úplně nechápe, ale už se učí.

Po takovémto projevu si štěňátka už dál nevšímám, klidně ho přehlížím. Jeho záměr přeci byl získat pozornost a odměnu no a ona přišla naprostá ignorace.

V žádném případě štěňátko netrestáme. Nemůžu přeci vyžadovat něco, co jsem ho ještě nenaučil a trestat ho za to, že to neplní. A nezapomeňme, že negativní pozornost je také pozornost a pokud jí obecně má štěňátko málo, nebo má vyšší nároky, bude se snažit si ji získat jakkoli se mu to podaří.

To ale není hlavní důvod proč jej netrestat. Zásadní je, vychovat z něj zdravého vyrovnaného psa, který má důvěru ke svému pánovi, zdravé sebevědomí (to si prosím nepleťte s dominancí!) a je na něj spolehnutí. Potrestat štěňátko za loužičku v bytě může být první zásadní chyba ve výchově, která bude základem pro spoustu dalších a vážnějších problémů.

PES SE V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NESMÍ SVÉHO PÁNA BÁT! V tomto věku ještě není schopen ustát tak silně negativní zkušenost. Formuje se jeho osobnost a vztah k lidem a světu obecně.

Strkali byste dítěti které učíte na nočník špinavou plenu do tváře, nebo ho jakkoli jinak trestali?

Pokud moje štěně, nebo třeba dospělý pes který nikdy v bytě nežil nemá žádné hygienické cítění na kterém by se dalo stavět, musím ho to prostě naučit. Pokud se venčí kde je to žádoucí (venku, nebo doma na podložku) – chválím, pokud někde jinde – vyjádřím nesouhlas. U dospěláka mohu lehce důrazněji. Je vždycky důležité zohlednit povahu pejska. Poprvé raději opravdu z lehká, protože pokud máte doma citlivku, mohl by si to spojit s venčením obecně a nebude se před vámi chtít vyvenčit vůbec.

Když už se vám to povede takto přepísknout, napravte to. Prostě musíte být s pejskem venku tak dlouho, dokud se nevyvenčí a velice ho za to pochválit a odměnit. Až vám příště udělá loužičku kde nemá, už víte že na něj nesmíte tak zhurta. Venku opět chválíme. Nestačí to opakovat jen jednou, nebo dvakrát. Je to proces. Když se učíme cizí řeč, taky vše neumíme po první lekci a rozhodně nám nestačí jedno opakování.

Pokud se mi štěně nebo pejsek odmítá venku vyvenčit 

a drží to dokud se nevrátíme domů, kde si honem běží ulevit, mám problém v socializaci. Pejsek se totiž nevyvenčí nikde, kde se necítí jistě.

Pokud se pejsek odmítá vyvenčit venku i když se mu určitě chce, je to rozhodně z důvodu, že se necítí dobře. Může být z toho prostředí, nebo z nějakého konkrétního podnětu nervozní. A pokud se pejsek necítí v bezpečí a sebejistý (nemusí vyloženě panikařit a chovat se vyděšeně, stačí sotva patrná nervozita), nebude se chtít vyvenčit, protože se tím dostává do choulostivé, až bezbranné pozice.

Další důvod proč by mohl být nervozní je, že se třeba jednou vyčůral kde neměl, dostal za to vynadáno a spojil si to s čůráním obecně.

Jak to tedy řešit? Je prostě potřeba být s pejskem venku tak dlouho, dokud se nevyvenčí a pomoci mu najít vhodné prostředí k výkonu 🙂 Mohou mu vadit i pachy. Například pokud ho vezmete na trávník, kde se venčí hodně psů. Na většinu psů to působí obráceně, ale pokud mám asociála, který se s ostatními psy necítí dobře, může být i toto důvod.

Ideální je najít si nějaké místo s trávou, kde je opravdu klid a nechat pejska na volno (pokud Vám neutíká, případně na dlouhé šňůře). Moc si ho nevšímat, nevolat  na něj a podobně.
Vyrazit klidně někam do přírody. Nebojte, nebudete to muset dělat vždy, když ho budete chtít vyvenčit. Jde jen o prvotní průlom. Počet opakování je ale naprosto individuální.

Jakmile se pejsek vyvenčí, pochvalte ho a odměňte. Jak už jsem psala výše, nechvalte ho ale v průběhu vyprazdňování. Je to citlivá záležitost a mohli byste ho přerušit, což nechceme. Když počkáte až dokoná, bude to naprosto ideální.
Pochvalte ho a dejte mu něco co má opravdu rád.

Záměrem je vytvořit pozitivní asociaci. Můžete jít na procházku a nebo si někde sednou do trávy a čekat. Co bude lepší se nedá předem říci. Je třeba to vyzkoušet. Celkově jde o to, vytvořit pro pejska příjemnou a klidnou situaci. Vezměte s sebou vodu a nechte ho napít, to by ho také mohlo popohnat. Pokud bude vodu úplně odmítat a nebude mít zájem ani o pamlsky, nebo si jen rychle něco vezme a bude se honem rozhlížet okolo. Je nervozní a je potřeba ještě vydržet, případně změnit prostředí.
Pokud máte štěňátko přátelské a zvídavé, bude to určitě rychlý proces. Pokud je spíše bojácné a nedůvěřivé, může to trvat o něco déle s většími nároky na prostředí. V takovém případě je zásadní správná a intenzivnější socializace – řízený kontakt s cizími lidmi, psy, předměty, ruchy.

 

No a nakonec, co ti psi v kotcích?

Postup je tady úplně stejný, jako v případě, že máme pejska v bytě. Náročnější může být časově. Může být potřeba, aby jste s pejskem trávili nějaký čas v kotci, což nemusí být tak příjemné jako být doma v bytě. No nedá se nic dělat.

Opět je zásadní mít pevný režim a z počátku venčit co možná nejčastěji. Když se pejsek může spolehnout na to, že ho v určitý čas vyvenčíte, sám se postupně naučí ještě chvíli počkat, aby si zbytečně neznečišťoval byteček. Každou nehodu po něm vždy pečlivě ukliďte.

V případě že nemá žádné hygienické cítění a hromádka v kotci ho nikterak netíží, můžeme opět použít podložky (jakmile je bude umět použít, přesouvejte je směrem ven a nakonec ven z kotce) a vysvětlení toho, co je žádoucí a co ne. V takovém případě je právě nutné být s pejskem v kotci a nachytat ho při činu. Když přijdete do znečištěného kotce, netrestejte ho. Proč jsem již popsala výše.

Opět by to nic nevyřešilo. Pejsek není schopen si to správně spojit. Může se sice tvářit provinile, což může člověka trochu mást, je to ale spíše nervozita z vašeho jednání a nejistota/zmatenost. Aby si to dokázal přesně spojit, je potřeba napomenout ho přímo při činu. I vteřina po té co přestal už je pozdě. Vede to opět k problémům v budoucnu.

Myslím si, že to je k tomuto tématu v zásadě všechno.

Pokud vám zde něco chybí, nebo by jste se chtěli zeptat třeba na něco úplně jiného, budu ráda, když MI NAPÍŠETE.

  • Nové články e-mailem

    Přihlásit se k odběru nových článků a další dávky inspirace - zajímavé články, tipy a triky jak udělat svého psa šťastným a radostně poslušným. Klikněte na tlačítko a už vám nic neuteče.

  • Kategorie
  • Nejnovější články